Těžké doby pocovidové 4/5

Teď už se tomu musím smát... Yháček je opět v ohrožení života. O své místečko na světě se hlásí Jasmínka, náš třetí poklad 🩷

To, co jsem zvládla se dvěma dětmi tak tak, už bylo se třemi a navíc z domu nezvládnutelné. A hlavně už nemám firmu 10 minut pěší chůze, ale 40 minut jízdy autem.

A tak jsem znovu řešila, co s firmou dál. Nyní už se jednalo o sklad o cca 500 metrech, takže neexistovalo snadné řešení ani v jedné z možností, které mě napadaly... a v té době rozhodl můj muž. Nastoupí do firmy místo mě.

Asi to byla jediná cesta, jak firmu zachránit. Nebo spíš udržet při životě. Já jsem vlastně skoro celou její existenci pracovala bez nároku na odměnu. Takový blázen může být jen majitel firmy, že 😊 Takže nahradit mě kýmkoli externím bychom finančně nezvládli.

Ok, jedeme dál a věříme, že to má smysl...
Zároveň ale přichází ekonomická krize a naší zemí vládne nejistota. Lidé nakupují pouze nezbytně nutné, a to látky nejsou... ani českému ruční výrobě zrovna pšenka nekvete.

Takže přichází nápad pořídit vlastní tiskárnu. Ať se osamostatníme při výrobě našeho oblečení. Jenže kupovat drahé stroje v době takové nejistoty? Já jsem kozoroh, neriskuji a nedělám ráda kroky do neznáma. Nicméně já toho času doma se třema dětma a silné slovo ve firmě teď má můj muž, technik a odvážlivec. Takže rozhodnuto. Kupujeme tiskárnu.
Ale že by odteď šlo vše hladce? Tak to vůbec.

Tiskárna dělá věci, které se mi nelíbí. Občas je tisk rozostřený, občas se pokrčí látka při zažehlování. Já nechci látky pustit do prodeje, muž mi tvrdí, že lépe to nejde... Po dlouhých měsících porodních bolestí se povede dovést tisk k dokonalosti (pokud jste dostali látku s jedním z výše uvedených nešvarů, ozvěte se nám a napište číslo objednávky, ověříme, zda jste spadali do várky nepovedený h tisku a vymyslíme kompenzaci).

Tiskneme už kvalitně a krásně, hurá! A na domácí půdě nás čeká překvapení. Ale o tom až příště... :)