Překvapení na cestě 2/5

Yháček vznikl v létě 2014 a fungoval pár měsíců, když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná.

Amálce bylo necelých 9 měsíců a mně už se druhý měsíc těhotenství chýlil ke konci. Pozitivní těhotenský test mě postavil před zásadní otázku. A ta nebyla zda si necháme ten náš druhý poklad, ale zda zvládnu vést firmu se dvěma mrňaty. S tak malým věkovým rozdílem...

Asi si umíte představit firmu v začátcích... žádný budget na zaměstnance, rozjezd sežral veškeré mé úspory. Takže nic moc situace...  Jenže ve 26 letech má ještě člověk ještě plno sil a mladického nadšení. Takže jsem se rozhodla Suché dupky a Yháčka nepohřbít. Jak jsem to ale chtěla zvládat, to mi ani dnes není úplně jasné... 😁

V té době už jsme měli mini obchůdek nedaleko centra Ostravy. Maminky už k nám byly zvyklé chodit osobně a e-shop taky nějaké objednávky přinášel. Jenže držet otevírací dobu s novoškem a 17 měsíčním mimčem? Nonsens!

Do dneška si vzpomínám, když jsem po porodu, po propuštění Karlíčka z novorozenecké JIPky, běžela na firmu balit a expedovat balíčky. Od té doby jsem se každý boží den plácala na tom nejhlubší dně, jaké si umí představit snad jen mámy malých dětí... navíc Kája nebyl tak pohodové miminko jako Amálka. Neustále se nosil. U toho se kojil. A to byla jediná poloha, ve které neplakal. Když jsem ho odložila ve snaze se alespoň na pár minut vyspat, do pár minut řev. A zase šátek, kojení a pochodování po bytě. Ale tak, ať nevzbudíme Amálku, protože oba dva vzhůru, oba dva potřebující mámu a tím pádem řvoucí, protože se rozdvojit neumím...to bylo peklíčko. Až po nějaké době mi začalo docházet, že Kája nebyl náročné miminko, ale trápily ho bolesti kvůli ABKM.

Ani nevím, jak jsem to tehdy přežila. Ty nejhorší situace mozek vytěsňuje... ale do firmy jsem přijala na pár hodin denně brigádnici. Do práce jsme všichni tři docházeli jen na dobu nezbytně nutnou. Ono zvládnout pracovat s dětmi, tak aby nic nezničily na prodejně, nerozřezaly se řezačkou v dílně, nekřičely a nechaly mě se chvilku soustředit... možná si dovedete představit, jak efektivní práce to musela být 😊

Každopádně malý krámek nám už byl příliš malý, a tak jsme se museli přestěhovat do větší prodejny. Našla jsem jedny krásné prostory s obřími výlohami přímo na jedné z hlavních tramvajových linek. Prostory snů, které se nám nakonec povedly vylicitovat. A zase jsem to měla z domu jen pár minut chůze. Hurá! 

Někdy tou dobou se nám začal rozjíždět prodej látek. Vzniklo to vlastně náhodou. Nakupovali jsme nádherné látky do naší šicí dílny a abychom dosáhli na lepší ceny, museli jsme brát větší množství. Přebytky jsme pak nabídli k prodeji. A vlastně mě ani neudivuje, že o ně byl velký zájem. V té době ještě nebyla taková konkurence. Látky prodávalo pár e-shopů a jen několik málo z nich mělo opravdu krásné vzory. Moc ráda na ty časy vzpomínám. Ta euforie z každé dodávky nových látek byla neskutečně nabíjející.


Musím říct, že tato práce mě bavila jako žádná jiná. Snoubila se v ní vášeň pro látky a radost z každého našitého kousku, který dělal radost svému malému majiteli. Po Ostravě jsem tou dobou často potkávala děti v našem oblečení. To bylo radosti!

V nejlepších letech jsme obráželi ty největší české veletrhy - For Kids, For Babies, Pro dítě, ale i menší prodejní akce v různých městech. Slyšet zpětnou vazbu od nakupujících, vidět, jak se jim naše tvorba líbí, to bylo k nezaplacení. Ono co si budem... v reálu je všechno zboží mnohem krásnější, než na e-shopu.


Já už měla tou dobou obě děti ve školce a mohla jsem se na práci trochu více soustředit... A po práci si užívat dětiček. 


A víte o tom, že jsme otevřeli také kamennou prodejnu v Praze? Co se semlelo dál se dozvíte v dalším článku.